Nedávno jsem
si vzpomněla na Elenu a Justuse. Pokud se nemýlím, na konci srpna měli jet
domů. Zkusila jsem zagooglit, jestli o nich nezjistím nějaké info, ale krom
fotek na facebooku jsem „překvapivě“ nic nenašla. Tak snad svoji EVS prožili
podle svých představ. Jestli má Erika nějaké nové dobrovolníky nevím.
Nedalo mi to,
abych se nepodívala, zda je Jablonka o. z. stále v databázi akreditovaných
organizací a co nabízí dobrovolníkům.
Dobrovolníci
budou nadále bydlet v komunitním centru v Kuchyni (ačkoli tam Erika na
podzim otvírá školku). Mohou bydlet v ekohausu v podkroví nebo „as a
hermit – in a small house next to the center“. Tak to mě vyděsilo. Tím „small
house“ myslí pivnici nebo dětský bunkr v lese nebo co? Ale budiž, pokud někdo
touží být poustevníkem, pak je toto místo téměř ideální.
Při popisu
bydlení se mi velmi živě vybavovaly jednotlivé části ekohausu a musela jsem se usmívat.
Trošku mě zmátlo, že je v ekohausu údajně pračka. Moc si to nedokážu
představit, když tam není ani tekoucí voda, natož vyřešené odpady. Ale třeba se
situace změnila. Anebo je za pračku považováno něco jiného, např. vana
s valchou... A pokud se dobrovolníci budou těšit na avizovaný tkalcovský
stav, tak budou asi lehce zklamaní. S Justusem jsme naznali, že je rozbitý
(kocour Flíček tomu s radostí napomohl) a jen zabírá místo v pokoji. Latrýna
a outdoorová sprcha by případným zájemcům měly napovědět, že nebudou bydlet
v žádném luxusu.
Pracovní náplň
dobrovolníka vypadá velmi dobře. Zahrnuje ochranu přírody (podle popisu skoro
až na vědecké úrovni), rozvoj regionu, práci s dětmi a mládeží, workshopy,
práci kolem ekohausu. Těžko říct, jaká bude realita.
Co
se týče činnosti Jablonky a Jadierka, tak se jim zřejmě daří. Tereza i Erika
měly spoustu plánů. Občas mrknu na jejich weby a těší mě, že jim to vychází. I
když, ty informace je třeba brát s rezervou. Erika umí velmi dobře psát.
Jedna z věcí, které jsem na EVS pochopila, je, že „papír snese všechno“.
Dobře napsaný projekt není zárukou dobré realizace. A je velmi snadné neříct
pravdu a přitom nelhat.
Momentálně
už vůbec nemám důvod se k mé EVS vracet. Přesto ji mám stále v hlavě.
Udivuje mě, že jsou mé vzpomínky na pobyt na Slovensku pořád tolik živé. Netušila
jsem, že všechno prožívám tak strašně intenzivně. Některé věci (např. ekohaus) se mi
dostaly pod kůži a bude trvat dlouho, než je odsud dostanu. Kdo nezažil,
nepochopí. Jiné události už jsem spokojeně zapomněla. Nicméně trvám na tom, že
celá EVS byla svým způsobem úlet na obou stranách. Kdybych měla možnost absolvovat tuto EVS znovu, ale se zkušenostmi, které mám teď, přistupovala bych k celé věci jinak. Možná bych to po měsíci vzdala. Ale co, mohlo to být horší,
nebylo to špatné...
Žádné komentáře:
Okomentovat