Ekohaus

Ve své smlouvě jsem se dočetla, že na EVS budu bydlet v Ecohouse v Kuchyni. Oficiálně se to jmenuje komunitní centrum. Přátelské označení je domček, ekodomček, lesní domček. Dobrovolníci si ho pojmenovali ecohouse či forest house. Já jsem zpočátku užívala výraz domček, postupně jsem přešla na ecohouse a skončila u pejorativního ekohaus.

            O komunitním centru v Kuchyni jsem až do svého příjezdu nevěděla téměř nic. Tušila jsem pouze, že je dům postaven ze slámy a očekávala jsem, že bude fungovat na eko/envi principech. Prostě klasické alternativní ekocentrum, kterých teď vzniká spousta. Realita mi ovšem vyrazila dech.

Komunitní centrum v Kuchyni jsou dva slaměné domy oplácané hlínou (obytný dům a dílna) a pivnice (sklep), postavené na kraji lesa, dva kilometry daleko od centra obce.

Z venku vypadá domček docela pěkně (až na všudypřítomný nepořádek)

 Když jsem první den přijela do ekohausu (spolu s Erikou a jejími dvěma dětmi, které jen tak mimochodem cestou vyzvedla ze školy), měla jsem pocit, že vstupuji někomu do chalupy. Takhle jsem si bydlení pro EVS dobrovolníky vážně nepředstavovala. V domě byly pouhé dvě místnosti – downstairs a upstairs. Downstairs obsahovalo „kuchyň“, „jídelnu“, „ložnici“ a „obývací pokoj“. 

Kuchyně

Jídelna

Obývací pokoj

Ložnice

Upstairs byly „pokoje pro hosty“, což vypadalo tak, že v místnosti bylo rozloženo pět postelí, tři stolky, knihovna a pár nízkých skříní. Žádné dveře. Jako svůj „pokoj“ jsem si vybrala postel na vzdálenějším konci místnosti. Poblíž stojící dvě skříňky a z trámu visící koberec psychologicky vytvářely pocit uzavřeného prostoru a alespoň nějakého soukromí. Justus si následně za svůj „pokoj“ vybral postel na druhém konci místnosti. Ačkoli jsme oba bydleli v jedné místnosti, snažili jsme se si svůj prostor vzájemně respektovat. 

Justusův pokoj

 Vybavení domku a interiér celkově též působily dojmem, že jsem přijela k někomu na chalupu. Veškerý nábytek měl zjevně minimálně jednoho předchozího majitele. Každý kus byl jiný a najít dvě stejné židle byl opravdu úspěch. Měla jsem z toho pocit, že při zařizování tohoto domu někdo vykoupil bazar. Obdobná situace panovala i v „kuchyni“. Každý talíř jiný, každý hrneček jiný, najít odpovídající pokličku na hrnec nemožné. Jsem systematik. I kdybych měla mít doma jen dva hrnky, tak ty hrnky budou stejné! Z tohoto chaosu jsem byla nešťastná. A vrcholem byly spotřebiče. Nevybavuji si věc, která by fungovala na 100 % a nebyla nějak poškozená nebo extrémně špinavá. Fascinující byly hlavně rádia bez antény a rychlovarné konvice s vrstvou vodního kamene, která se dala odsekávat.

Na jednu stranu chápu, proč byl domček vybaven v tomto bazaroidním duchu. Ráda bych věřila tomu, že za tím stála snaha být šetrný k přírodě (a ne jen ušetřit peníze za vybavení). Na druhou stranu, kdyby se majitelé k těm věcem chovali trochu lépe, nemusely vypadat, tak jak vypadají. Nebyla jsem z tohoto stavu ani trochu nadšená. Neodpovídal mým představám o čistém a bezpečném bydlení, které mi měla hostitelská organizace zajistit. Ruku na srdce, čisté bydlení to nebylo ani při extrémní míře fantazie, bezpečné pouze, když přivřete obě oči. Ale o tom se snad radši ani nebudu rozepisovat.

Ještě jsem zapomněla zmínit sociální zařízení. Neměli jsme tekoucí vodu. Myslím, že obrázky nepotřebují komentář...

Suchý záchod

Venkovní sprcha. Další variantou je mýt se v potoce

 Zpočátku jsme byla z ekohausu lehce v šoku. Opravdu jsem až tak bojové podmínky nečekala a chvíli mi trvalo si na ně zvyknout. Postupně jsem ale zjišťovala, že ekodomček má spoustu dalších bolístek (o kterých se ví, ale nemluví), které snižují komfort bydlení, např. neodizolovaná podlaha, díry ve zdech, kterými chodí vítr a myši (a kdo ví, co ještě), neotvíratelná okna, špatně omítnuté stěny. Nemyslím si o sobě, že bych byla nějak přehnaně pohodlná, ale tohle bylo příliš. Prostě ten dům evidentně nebyl dodělaný a tudíž podle mého názoru nevhodný k trvalému bydlení. Nabízí se tedy otázka: proč byly v ekohausu dobrovolníci ubytováni? Domnívá se Erika, že ostatní lidé jsou jako ona a nevadí jim bydlet v nedodělaném domě v bojových podmínkách? Nebo opravdu věří, že je ten dům naprosto v pořádku? Nebo to byl čistě business?