Moje práce

Moje práce byla zacílena především na děti. Celkově bych ji rozdělila na pět oblastí: Jadierko, Pramienok, Ekokrúžok, administrativa a ekohaus.

Podle smlouvy jsem měla mít pětihodinovou pracovní dobu. Dohodli jsem ale, že v pondělí a středu budu pracovat 9 – 18 s dvouhodinovou polední pauzou. Za tyto nadpracované hodiny jsem měla v pátek volno. Ve skutečnosti ale nikdo mé volno a odpracované hodiny nekontroloval.

Pracovní náplň byla rozdělena následovně:

pondělí – dopoledne lesní klub Jadierko, odpoledne Ekokrúžok

úterý – administrativa/ekohaus

středa – lesní klub Jadierko

čtvrtek – ekohaus

pátek – volno

Když jsem se v prosinci přestěhovala z ekohausu, moje práce tam skončila a nahradila ji administrativa. Stejně tak po Vánocích jsem na žádost Eriky přestala chodit do Jadierka a zaměřila jsem se na práci pro vznikající lesní klub Pramienok.

            Nejméně času a práce jsem věnovala pravděpodobně ekohausu. Ačkoli je práce na ekohausu a sousední dílně jako na kostele, je určena spíše pro muže. První měsíc, kdy bylo ještě pěkné počasí jsme s Justusem pracovali kolem domu. Bylo třeba pokosit trávník, upravit záhony, zajistit dřevo na topení, vysadit stromy, uklidit dílnu apod. V domčeku jsme pak omítali pec a stěny. Jelikož jsme ale od Eriky nedostávali příliš jasné instrukce, co přesně máme v ekohausu dělat, vybírali jsme si práci podle svého uvážení. Tento systém mi moc nevyhovoval a přiznávám, trošku jsem zneužívala chybějící kontrolu a upravovala si pracovní dobu a aktivity podle své vůle. Justus se zpravidla věnoval zútulňování svého bydlení a já většinu času uklízela.

Administrativní práce pro mě byly lehce chaotické. Většinou jsem moc nechápala co, proč a pro koho dělám.

V Ekokrúžku jsem původně fungovala jako „pomocná vedoucí“. Nebo tak jsem to alespoň já vnímala. Časem ale Erika začala být velmi zaneprázdněná a pověřila mě, abych vymýšlela aktivity a vedla kroužek sama. Nebyla jsem z toho moc nadšená, protože pro mě bylo obtížné vymýšlet aktivity, které uspokojí věkové spektrum 3 – 9 let. Nemám zkušenosti s vedením zájmových kroužků, neznám mnoho her pro malé děti a neumím improvizovat. V okamžiku, kdy mnou vymyšlený program neuspěl, jsem se dostávala do stresující situace, kdy jsem musela rychle vymyslet něco nového. Kámen úrazu pro mě byl i v tom, že v Ekocentru byl nedostatek pomůcek a pracovních materiálů. Pokud jsem chtěla s dětmi něco vyrábět, musela jsem většinou žádat Eriku, aby zajistila pomůcky nebo mi dala peníze na jejich nákup, což ale ne vždy dopadlo.

Ačkoli byla práce v Ekokrúžku více či méně stresující a náročná, řekla bych, že mě z celé EVS bavila nejvíc a byla pro mě největším přínosem.

V lesní školce Jadierko jsem pracovala jako asistentka pedagožky, což znamenalo být dětem k ruce. Pomáhat při oblékání, při jídle, při hrách a dalších aktivitách, dohlížet na děti apod. Vlastně jsem se většinu času dívala, jak si děti hrají. Nebylo to špatné, ale příliš mě to nenaplňovalo. Nejsem zrovna vychovávací typ. Raději pracuji se staršími dětmi.

Krátce po mém příjezdu na Slovensko začala Erika mluvit o tom, že by chtěla založit svoji vlastní lesní školku pro děti. Hodně jsme si o tom spolu povídaly. Erika nakonec vymyslela, že bude nová lesní školka v Kuchyni a jako zázemí bude využívat ekohaus. Pojmenovaly jsme ji Pramienok, podle pramene nedaleko ekohausu. Já jsem ve školce měla působit jako asistentka a kuchařka. K tomu ale nedošlo, protože školka byla otevřena až po mém odjezdu ze Slovenska. Během EVS jsem pro Pramienok alespoň připravila obsah webových stránek a několik her pro děti.

Pramienok byl nakonec otevřen až 1. dubna v Lamači. Jako asistentka pedagoga zde pracuje dobrovolnice Elena.